Mají děti dostávat domácí úkoly?

Názory veřejnosti se různí. Někdo je pro a jiný domácí úkoly zcela razantně odmítá. Je toto odmítání ale oprávněné? Rodiče mnohdy poukazují na to, že jejich děti jsou příliš vytížené a domácí úkoly prostě nestíhají. Pedagogové se naopak brání a říkají, že děti nepřetěžuje škola, nýbrž sami rodiče přemírou kroužků a různých zájmových aktivit, díky kterým pak dětem na učení a domácí úkoly nezbývá čas. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, jak to s těmi domácími úkoly vlastně je …

Jakmile dítě nastoupí do školy, začne pochopitelně dostávat i domácí úkoly. Domácím úkolem je myšlena jakákoli činnost nebo práce, kterou učitel zadává žákům. Tuto práci žáci vykonávají mimo vyučování – obvykle doma. Cílem je procvičit a upevnit si probírané učivo, něco zjistit, vytvořit atd. Splnění domácího úkolu je časově omezeno, většinou má být vypracován na další vyučovací hodinu.

Domácí úkoly bývají povinné i nepovinné (dobrovolná práce navíc). Jejich množství, druh, forma … záleží převážně na konkrétním učiteli. Přesná definice domácího úkolu však nikde není uvedena. U nás zatím domácí úkoly neodmyslitelně patří ke školní docházce. V současné době se na toto téma vedou různé diskuse, přesto však doposud nedošlo v tomto směru k žádným zásadním změnám. Jak již bylo řečeno výše, domácí úkoly mají nejen své příznivce, ale samozřejmě i odpůrce. Podle odpůrců domácích úkolů by se děti měly vše důležité naučit ve škole a doma by pak měl čas patřit rodině, odpočinku a zálibám. Pravdou však je, že domácí úkoly jsou v mnoha rodinách příčinou konfliktů mezi rodiči a dětmi, které úkoly dělají s velkou nelibostí. Mají ale takto násilím a ve stresu vypracované úkoly vůbec nějaký smysl? Zamysleme se nad tím, proč děti domácí úkoly vlastně dostávají.

Důvodů je samozřejmě více. K těm hlavním by mělo patřit:

•  procvičení probrané látky

•  upevnění nových znalostí a dovedností

•  vedení dětí k samostatnosti a odpovědnosti

•  dítě by se díky domácím úkolům mělo naučit připravovat do školy

•  zpětná vazba pro rodiče, kteří by měli vědět, co se jejich dítě ve škole učí

Když jsem se s dcerou učila číst, četly jsme různé nápisy po cestě do obchodu, nápisy u paní doktorky (vlastně všechno, co dceru zaujalo, se snažila přečíst), prohlížely jsme si spolu knížky, vzala jsem ji do knihovny atd. Bavilo ji to mnohem víc, než když měla sedět nad Slabikářem a louskat sloupce slov stále dokola. Obdobně tomu bylo i s matematikou a dalšími předměty. Samozřejmě jsme splnily domácí úkoly, které dostala, ale mnohem víc jí dalo, když se učení stalo zábavou a dokázala je využít v praxi.

Jaké by tedy měly domácí úkoly být?

• pestré – neměla by se v nich neustále opakovat stejná cvičení, naopak mají zasahovat do různých oborů a rozšiřovat učivo o nové poznatky

• zajímavé – takové, které děti upoutají, navnadí a přivedou k tomu, aby se samy chtěly zapojit, aniž by je někdo musel nutit

• kreativní – úkoly, které se nedají jen tak lehce někde opsat, ale takové, které vyžadují tvořivost, přemýšlení nad daným problémem; úkoly, které dávají prostor pro vlastní vyjádření žáka, a které ho rozvíjejí a posouvají kupředu

• atraktivní – určitě by to neměly být úkoly s dob našich babiček, ale úkoly, které odpovídají povaze dnešního světa - takové, které děti upoutají a zároveň je něco naučí.

• individuální – dobré je navrhnout více témat, z nichž si budou moci děti vybrat to, co je nejvíce zaujme

• praktické – takové úkoly, které děti v životě upotřebí a budou jim v budoucnu k užitku

A jaké by domácí úkoly být určitě neměly?

• nudné

• stereotypní

• nesmyslné (nesouvisející s učivem)

Ať už patříte mezi zastánce či odpůrce domácích úkolů, je důležité vědět, že všeho by mělo být tak akorát. Nic se nemá přehánět, proto ani domácích úkolů by děti neměly dostávat nadmíru. Odborníci tvrdí, že by pro domácí přípravu mělo platit takzvané „desetiminutové pravidlo“. Podle něj by se měl čas, který děti stráví přípravou do školy, rovnat desetinásobku třídy žáka – prvňáčci by se tedy měli do školy připravovat deset minut denně, druháci dvacet minut a páťáci padesát. Mnohem větší efekt totiž přinese deset minut každodenní soustředěné práce, než pouhá dvouhodinová příprava před testem. Domácí úkoly mají zcela jistě své opodstatnění například při učení se cizímu jazyku. Pokud si totiž nebudeme stále opakovat slovíčka, procvičovat gramatiku a mluvit, tak se cizí jazyk nenaučíme.

Velice důležité jsou domácí úkoly také u malých dětí, které se teprve učí číst, psát a počítat. Bez neustálého procvičování prostě tyto základní dovednosti nezvládnou. Stejně jako se dospělý člověk chystá do svého zaměstnání, měly by se i děti naučit chystat do školy, která je pro děti svým způsobem jakýmsi zaměstnáním. Někdo by mohl namítat, že z dětí neustálou prací vychováme workoholiky, ale to je nesmysl. Děti si naopak vybudují smysl pro povinnost a stanou se z nich časem zodpovědní lidé.

Dle mého názoru tedy domácí úkoly své opodstatnění mají, musí však splňovat výše uvedená kritéria.

Mgr. Marie Tomanová