Jdu do 1. třídy

Text: Šárka Šteffková

Kdo ví, co všechno se honí hlavou rodičům a jejich dětem před vstupem do školy. Jsou to myšlenky každého jednoho. Lidé jsou ovlivněni médii, reklamou, sousedkou, vlastní vzpomínkou. Jak by si pak neměli vytvářet představy či domněnky o škole, učitelce, a vůbec celém vzdělávání. Zda jsou tyto myšlenky na místě, nevím. Avšak jedno vím jistě, že škola se nástupem dítěte do ní stane centrem všeho.

Když jde malý školáček poprvé do školy, jistě se cítí podobně jako rodiče. Jsou vzájemně propojeni a tak, jak vnímá školu maminka, bude ji vnímat i školáček. Pro klidné a radostné zvládání dnů ve škole, je důležité se těšit. Těšit se na každý maličký kousek chvíle.

Milí rodiče, nyní je důležité, aby vaše dítě bylo šťastné, proto ho dobře poslouchejte, co vám říká.

A co bude říkat?

Až přijde domů ze školy, sedněte si do křesla a nechte prvňáčka všechno vám ukázat. „Četli jsme tady, to si mám vybarvit, kolik máme na okně květin? Mami, upečeme dnes švestkový koláč, já ti budu pomáhat.“ Nezapomeňte, že nejprve si musí trochu odpočinout a uvolnit se. Nové dojmy i rytmus života jsou pro něj nápor. „Nejdříve se tedy projedu na kole.“

Pak se teprve můžete vrhnout na přípravu pomůcek a úkoly, aby byly na druhý den splněny, tužky ořezány a aktovka byly připravena k rannímu odchodu. Zpočátku je třeba dítěti pomoct. Končit bychom měli s tím, že jste na nic nezapomněli, jen dáte ráno do aktovky svačinu a pití.

Maminka nebo tatínek by měli prvňáčka do školy chvíli vodit, aby si zapamatoval cestu. Měli by počkat u šatny, až se přezuje a pak ho nechat jít do třídy do třídy, kde už by měla čekat naše paní učitelka. „Mami, do třídy už se mnou nechoď, trefím, vždyť už tady chodím týden.“

Když přijde ráno prvňáček do třídy, vybalí si věci pod lavici a paní učitelka by měla dětem říct, co si mají z aktovky připravit na lavici. Paní učitelka by měla být alespoň v prvních dnech stále ve třídě, aby se jí děti mohly na vše zeptat. „Mami, neboj se, nepočůrám se, protože ve škole máme taky záchody a paní učitelka nás pustí vždy, když máme potřebu.“ Doufejme, že se bude dětem ve škole líbit a budou v ní spokojené. „Mami, je tu príma, víš. Už se těším, co bude dál.“